Pánská jízda 2012

Třetí ročník, dnes dá se říct již legendární, pánské jízdy utvrdil kvalitu a oblíbenost této naší tradice. Jelikož jsem byl určen organizátorem a oba předchozí ročníky byly na výbornou, nesměl jsem ponechat nic náhodě a bylo nutno vybrat vhodnou lokalitu a zábavu pro bandu nadšenců! Letos se přihlásili, až na drobné změny, prakticky stejní dacani, jako loni, a ti, co s náma nejeli, opět zaváhali! Složení bylo teda následující: Lukys, doletivší ze “šfajcu”, Pastell, Topper, Aďa, Bzikkk, Guzzi, Kuzmič, Blach, Pini(farina), Zdeno, MuZ, no a já. Scuk byl u Hada a na cestu do neznáma jsme ve vláčku vyrazili všichni, kromě Pastella, který ten den úspěšně odstátnicoval a dojel nás v průbehu cesty ;) Ještě před tím, než vlastně začnu psát, musím konstatovat, že letos to bylo opět ve znamení hlášek! A jakých!

Před Hadem je veselá nálada, je po práci a spousta z nás vítá Lukyse, kterého třeba i rok neviděli. Po nahození agregatů, jsme ještě museli klasicky upozornit Toppera, jak se jezdí ve skupině s motorkami, no a pak už nebránilo nic tomu vyrazit. Teda vlastně jo, jelikož zněl úkol jasně, přijet s plnou nádrží, našli se jednotlivci s prázdnou :) První úkol byl proto zastavit na benzín, někde v okruhu do 20km. Tak se i stalo, na „šelce” v Hlučíně, a tento směr už klukům napovídal, kam to asi zhruba letos pojedeme. Jelo se fakt skvěle, počasí přálo, všichni zapomněli na denní starosti a k tomu byla cesta pohodová a bez provozu. Tahám je přes Opavu, pak podél hranic na Krnov, Město Albrechtice, Holčovice, přes hory, louky a hejna vran až na Rejvíz, kde byl čas na občerstvovací pauzu. Do cíle to už nebylo daleko, dali jsme si teda birellka a pak pokračovali. Z Rejvízu jsme sjeli dolů do Jeseníku a za obchvatem Bobrovníku stavíme. Volám paní domácí, že se blížíme, jak jsem slíbil. Tady k překvapení všech doráží Pastell, tak ho rychle vítáme a jedeme posledních 7km až na „grunt” v Lipové Lázni. Chalupa i s posezením vypadala skvěle, dokonce i mašiny mají luxusní příbytek. Po ubytování ještě jednou startujeme, znalec místního okolí Zdeno nás bere do obchodu. Při cestě zpět čekáme na přejezdu a Pastell pálí na oslavu svého úspěchu gumu před bordelem :) Na gruntu parkujeme mašiny pěkně do řady a zrychleně vybalujeme, ať můžeme vyrazit za zábavou. Dohodli jsme se, že zajdeme na pivko a teplé jídlo do nejbližší hospůdky. Během vybalování a stlaní se Guzzi rychle ujišťoval: “Blachu? A není to nehygienické? Nerad bych dostal breberky!” Odchod tak pozdržel jen Zdeno, který musel nutně vyměnit slipečky, použít lavor kolínské a vodiček, bo bez navoňaní nemůže jít! Když jsme dorazili k hospůdce, trošku se zvednul vítr a taky mraků přibylo, ale stejně sedáme venku na zahrádce a urychleně objednáváme pivko. Jelikož jsme přišli pozdě a zrovna začínal fotbal, hospodský nebyl šťastný z toho, že by pro každého vařili a tak navrhnul smažák s hranolkami pro všechny. Souhlasíme, až na Guzziho, který nesměle prohlásil: “Prosím Vás! A kroketky by byly možné?”. V tu chvíli jsme byli pod stolem a pán hospodský raději rychle konstatoval, že nebyly, ale zítra že mu usmaží třeba kilo kroketek :) Po uklidnění situace ovšem musíme opustit naše venkovní místa a přesouváme se dovnitř. Tam pro změnu zářil Toppřík po nevinné hlášce o Pornici z jiné konverzace: ”Cože? Pornice? Tam se asi točí porno ne :) ?” Pastell: “No jen se nesměj, tys tam byl taky!” “Co? Ja? Já ne, jsem tam nikdy nebyl”, konstatuje Topper (ale ono to bylo město účasti první pánské jízdy :). Po pár pivech se všem rozmotaly jazyky a tak vzduchem letělo ještě Topgunovo: “Jeden zub, druhý zub a pozor na kulky v nose“. Nebo Piniho: “No, leze mi kapsa, ale to nevíš, že nemám trenky!“Po skvěle prokidaném čase hodláme pokračovat na gruntu. Před tím ještě Lukys zjišťuje, že má prasklý displej telefénu a Topper konstatuje, že normálně nechlastá :) Noc končíme u skleniček a pulek ohnivé vody, povídáním nesmrtelných historek a takových normálních chlapských věcech, jelikož jsme se tak dobře sešli.

Ráno bylo kyselo, některým více, jiným méně. Ti co šli spát hodně nad ránem pak dýchli i přes 2 promile a dumali nad tím, jak budou řešit další program. V klidu ale snídáme a starosti nám dělá akorát venkovní hnusné počasí. To však ustává a my tak spokojeně vyjíždíme a načínáme druhý den. Míjíme Ostružnou, Ramzovou a zastavujeme u cesty blízko Branné. Tam jsme si na chvíli zahráli na pozéry a pak došmátrali k opuštěnému vojenskému srubu na naučné stezce Pasák. Po prohlídce okolí startujeme mašiny a projíždíme pomalu Kolštejnský okruh v Branné. Pak už ale definitivně měníme směr zpátky na Jeseník a přijíždíme zase do naší hospůdky, kde nám předchozí den pán hospodský nabídnul grilovanou krkovici a plno dalších dobrot k obědu. Výborné, to bylo, musím konstatovat. Během oběda plánujeme odpolední program. V plánu přibývají jeskyně ve Vápenné a výlet do Polska. Na cestě k jeskyním nastala možnost zablbnout na zatáčkách pod vápenkou, kterou někteří využili a taky opět udělat nějaké fotky. Po focení parkujeme u jeskyní a vydáváme se na prohlídku fakt krásných a zajímavých jeskyní, které můžu všem doporučit. Tam Topper z fleku pojmenoval většinu místností a věcí. Tak třeba jedna byla vlastně kruháč za 110kč a jeden krápník vypadal fakt jako eskymák v kajaku :) A Kuzma? Ten se mimo prohlídku věnoval i balení slečny pruvodkyně. Po prohlídce míříme na sever k hranicím. Zastavujeme v Javorníku na zmrzlinu. Vrchní bavič ji však objednával velmi svérázně: ”Jeden čokoládový kornoutek do čokodůlku!” A po chvíli přidal: “Aďo, jestli to nedokuřiš, tak to dokuřim!” Zase startujeme a šmarujeme k jezerům. Tam pochopitelně, po výstupu na podivnou hráz na rovné planině, můj zápisník poznamenává další nesmrtelnou otázku: “A to je přírodní?” Mno, hráz dokola byla pěkně vyskoká a výhled do okolí byl moc hezký. Chvíli jsme pobyli a pokračovali pod vedením znalého Zdena, který nás potahal po příjemných cestách, přes Mikulovice, až do Jeseníku. Tam jsme nakoupili ještě nějaké zásoby na táborák a přesunuli se směr Bobrovník, kde se Zdeno s Topperem poměřili na sprintech na čtvrt míle. Ostatní si mohli vsadit na výherce a ten kdo prohrál měl za úkol nanosit dřevo na večer. Pastell raději oznámit svému ”koni”: “Opovaž se nevyhrát ty kokote, nebo budeme nosit dřevo celý den :)” K jejich velkému štěstí a Zdenově zaváhání se jim však o kousek podařilo vyhrát a tak jsme si to po příjezdu do lesa pro dřevo namířili my. Večer byl opět skvělý, plný historek a srandy. Později jsme se přesunuli k hořící fatře, jasné nebe totiž poslalo už tak nízkou teplotu ještě více dolů. Zahřívali jsme se jak se dalo, takže kromě chlastu jsme na sobě měli snad všechno, co jsme si sebou vezli. Když už byla pokročilá hodinka, rozloučil se s námi Lukys a my na něm viděli, že z toho nebyl moc veselý, protože si tu jízdu dost užíval a musel ji kvůli odletu letadla předčasně ukončit :( Postupně jsme se po nějaké době taky rozprchnuli do pokojů a nabíraji sil do dalšího dne. Nad ránem mě probudil před odjezdem Lukys, byl jak myška, takže mu moc děkuju, že na mě houknul a měl jsem tak možnost se ještě jednou rozloučit!

O pár hodin později jsme se pomalu začali klubat i my. Opět se trhaly rekordy v množství promile a bylo jasné, že cesty zpět nebudeme ještě dlouho schopni. Schopnost snídat se taky odvíjela od předešlé noci a možnost využití záchodu byla omezena Topperovou hláškou o tom, že splachuje jen tak na půl, protože mnohým z nás se v hlavách stále honila vzpomínka na silvestrovského Termixe. Trochu melancholickou náladu ovšem dokonale napravil MuZ, který povyprávěl své historky z mládí. Všem začaly téct slzy smíchem a břucha se svíjely v neutichající křeči ještě víc, než z chlastu. Osobně si myslím, že by stály za to někde sepsat ;) Když už i Bziček s Kuzmou vystřízlivěli, vydali jsme se na cestu domů. Tu jsme pojali heslem: “I cesta je cíl.” Poprvé jsme zastavili na promenádě v Karlové Studánce a dali si toužené kafíčka a jiné tekuté pochutiny v místní cukrárně. Zastávku nám však znepříjemnilo zhoršující se počasí a začínající déšť, proto jsme se bez váhání vydali dále. Během cesty začalo solidně slimpat a byli jsme rádi, že držíme mašiny na cestě. Dojeli jsme až do motorestu za Horním Benešovem, kde jsme poobědvali a dá se říct, že někteří vlastně posnídali. Potom už však kdo mohl, natáhl nepromok. Naše skupinka se solidně roztrhala na menší, bylo hůře vidět a taky nás v tom dešti předjížděli dvoustopáci. Blachymu po několikáté vytekl chladič, ale nakonec jsme se všichni opět sjeli dohromady na benzínce za Opavou, kde jsme se dohodli, že pomůžeme udělat Guzzimu překvápko v Píšťi. Hanka byla příjemně překvapená a zvlášť proto, že viděla svého muže v pořádku po první pánské jíždě :) Posledním úsekem byl přejezd přes Polsko do Bohumína a dále až do našeho cíle výpravy, na Haus. Tam nesmělo chybět závěrečné foto a taky pár jedinců zůstalo na příjemný zhodnocující pokec u birellku. To je bohužel pro tento ročník vše přátelé a proto bych tímto rád chtěl všem poděkovat. Vlastně nejvíce díky, že jste si opět na tuto akcičku našli čas, protože jen díky vám je nám vždycky tak dobře! Příští ročník přebírá štafetový kolík Lukin, ale myslím, že v takovém obsazení je úspěch opět zaručen. Už teď se těším a určitě nejsem sám :) Celá fotogalerie tudyk a tu

ElKiri