Lyžovačka na Gruni

Skvělý Silvestr a bujaté zakončení letošního roku je za náma a protože nemůžem bez mašin i v novém roce zahálet, rozhodli jsme se, že si vyrazíme třetí lednový víkend zalyžovat na hory. Pro tuto akci byly vybrány sjezdovky na Gruni. Týdem předem byly otestovány Kirkem a Tetriskou, ujistili jsme se, že tam je málo lidí, které odradí offroad připomínající dostupnost, a že jsou sněhové podmínky příznivé. V pátek před akcí se doladily poslední podmínky u piveček a čajíků s rumem.

V 7 ráno byly 2 káry připraveny v plném osazení a řetězovou výbavou před Hadem. Někteří to nevydrželi a stihli ještě skočit pro kofolu a jiný doping do obchodu a mohli jsme vyrazit. Cesta ubíhala rychle, bylo jasno, kosa jak z nosa a sluníčko svítilo. Dojem pouze kazila směs bordelu nad Biocelem před Frýdkem, ale pak už to zase bylo v pořádku. První zastávka byla na točně busů na Jamníku. Zdržení nastalo u Topperovy odborné práce při nasazování řetězu :) Ale i přes tyto menší problémy bylo vše během několika málo minut vyřešeno a mohli jsme podstoupit výjezdovou konečnou část. První auto zastávalo teorii jeď a nezastavuj, nabranou zkušenostmi z minulého výstupu. Cesta však byla dobře promrzlá a tvrdá, takže s řetězovou výbavou nebyl problém vystoupat a vyskakovat z aut a těšit se z té zasněžené nádhery nahoře.

Když už měl i Tuloe "jakos takos" nasazené lyžáky, dali jsme se na první sjez k budce na permice. Ten samozřejmě neobešel bez prvních držkopádů, neboť mezi zúčasněnými byli i lidé, kteří se hecli na lyže po dlouhých letech (naposledy lyžák v 7-mé třídě). Ale to se stává a byla alespoň sranda. U budky došlo k první změně plánu, z dopoledního lyžování se po jednohlasné domluvě stalo celodenní. Nakoupila se permice a nastal výjezd na rozcvičkovou sjezdovku. Ten se samozřejmě nemohl obejít bez problémů. Zamrzlo nebo se jinak podělalo čidlo na karty a tak jsme prolízali k "pumě" tenší škvírou v plotě. Kvůli rozměrům Pet100 Tuly byl však nucen vlekař odstranit i tento plot, abychom se dostali všichni nahoru (alespoň se tam dole tím stěhováním trochu zahřál) :D Po prvním sjezdu jsme však usoudili, že trénovací sjezdovka je sice skvěle upravená a ideální pro ty začínající, avšak rychlost "pumy" by zdatný jedinec překonal i stromečkem po svých. Ti zdatnější se proto rozhodli, že se hned po druhém výjezdu přesunou na ty hlavní svahy s 2ma super-rychlými odpalovači ztuhlých lyžařů Tatra "puma" :D

Jezdili jsme nahoru a dolů, nebylo čas zahálet, žádné fronty, nahoře azur a sluníčko. Po nějaké době jsme dali čajík v krmelci, trochu pofulali a sdělili si poznatky a úskalí sjezdovek. Ale co nás nepřekvapilo, Tuloe i Topgun Topper Harley se objevili na vrcholku svahu a my jen překvapeně hleděli jak se ti 2 dostávají do staré formy :) Tož jsme opět pofulali a zase začali jezdit.

Kolem 12 nám pořádně vyhládlo. Na sjezdovce byl bufet a tak jsme se rozhodli vyzkoušet chatu. Po zjištění, že v chatě je vlastně taky jenom bufet pro lyžaře, vrátili jsme se za pomocí "pumy" nahoru a sjeli k open-air bufetu. Dali jsme si klobásečky nebo hranole, ohřáli se čajem a zakyselili kyselicí. Dole už v tu dobu nesvítil oskar a tak byla přádna kláda!

Po chalovačce jsme nečekaně brázdili sjezdovky. Pomalu jsme začínali cítit únavu, ať to nejprve nebylo znát. Holt sjezdovka kde je lidí tak akorát a na vleku kde nejsou fronty, tam nemá člověku chvíli odpočinku (až na Tuloa a Toppera, kteří nesjeli kopec bez žvára na "pumě" či nahoře u krmelců :D). Pomalou únavu jsme tak zahnali větší frekvencí přestávek nebo hromadnému focení.

Když už nastála 3tí hodina, dohodli jsme se, že se pomalu dojezdíme a sjedem k autům. Tetriska a Kirk se šli ohřát na čokoládu do bufetu a sledovali ostatní, jak si užívají poslední jízdy. Když u té poslední sjel Tuloe k bufetu a my neviděli ostatní jezdit, došlo nám že už asi jeli k autům. Proto jsme rychle vyjeli kopec a sjeli na parking, kde jsme vše smutně pakovali věci do aut :(

Když jsme jedním autem jeli odevzdat zbylé permice pro vrácení záloh, nastala poslední komplikace. Sněhu na cestě bylo dost a kopec fakt pruťárna. Dole se na nás dívali jak na start raketoplánu a my nechápali, co se děje. Došlo nám to, když jsme se přet vrcholkem zastavili s protáčejícími se koly a 5ti tisíci na otáčkoměru. Malá výjezdová rychlost. Proto jsme couvli a zvolili strategii poštovního vozu, který jsme viděli (tehdy nechápajíc) na obědě řítit se onim směrem jak Loeba na ledové ERzetě. Jedna, dvě a plný kotel. Tentokrát vyšel poraženě kopec a my se mohli vydat dolů na Jamník. Myslíte, že ještě nastaly komplikace?? Nečekaně ano :) Po klidném sjezdu se sundávaly řetězy. Kolo Transalpiéra Tuloeho se jemně zarajbovalo řetězy, žádná velká kovbojka z toho nebyla a po chvíli byly dole.

Cesta domů byla plná celodenních zážitků a historek a vidinami co s napočatým večerem. Tuloe měl před očima čínu a vanu. Zimi, Paula, Pastell, Vlaďka, Tetriska a Kirk měli na devátou dohodnutou relax centum ze saunou a vířivkou. Topper měl velké dilema! .... Během toho dilematu kladl stále jedinou otázku a to zda chodí holky do sauny nahé, to aby se rozhodl, jestli investovat do sauny také, či nikoliv a zdali by byla investice dobrá, neboť je už v plavkách viděl. Odpověď v plavkách ho proto nepřemluvila, avšak zpráva pro něj po sauně zní, že holky bez plavek v sauně vypadají jistě fantasticky :-P A co se dělo v druhém autě během jízdy?? To fakt nevím a tak si budeme muset počkat na další akci a vypravování, třeba některého z pasažérů z druhé káry ;-)

Závěrem děkuji za skvělé zážitky Bobiczkům, počasí za jeho přízeň, a že vše proběhlo bez vážných problémů nebo zranění! Mrkněte na zbytek foteček tady.

Sottocapo Kirkator